Statement no. 60

Report on the Ebensee Concentration Camp

Bad Ischl, 23. X. 1945

Accepted on behalf of the Documentation Campaign: Scheck

Accepted on behalf of the archive: Tresssler

Prague, 29. I. 1946

Bad Ischl, on October 23rd, 1945

Documentation Campaign

Bad Ischl

Report on the Ebensee Concentration Camp

In the most beautiful Austrian countryside, in the salt cave, on the southern edge of Lake Traun, lies the industrial small town of Ebensee. Several hundred meters from the town, on a steep slope, there are several building complexes with the typical architecture of concentration camps. The camp was founded in 1942 and was originally designed to hold roughly 2,000 people. Later, however, thousands of prisoners from evacuated camps from all over Germany were transported to Ebensee, and so the average number of people here was around 20,000. This meant that 4, even 5, people shared an 80 cm wide plank-bed.

Ebensee wasn’t a Vernichtungslager in the sense that people weren’t executed or gassed en masse here, but were beaten to death by the hundreds every day while they worked or were on the block. Combined with other circumstances, the toil here could not be endured for more than 4 to 6 weeks. The 18,000 surviving prisoners were either only here for a very short time, or had a better position within the camp system. But roughly 1,500 of the liberated prisoners died from various diseases and as a result of their bad treatment in the camp. They were buried in a cemetery that was renovated with dignity near the road between Ebensee and Bad Ischl. In it, there are rows of red crosses, which alternate with wooden Jewish stars.

We worked almost the whole time in underground tunnels. Paths were created within the cliffs, some over a kilometer in length, that were interconnected and made up an enormous system of underground tunnels and rooms. We manufactured synthetic gasoline, which is still manufactured here today, and a weapons plant of the Hermann-Göring-Werke was supposed to be located here, but this never happened because of the end of the war. The work was extremely difficult. Today, SS men who live in the former concentration camp work in the synthetic gasoline factory.

It is a strange sight to see the camp guarded by American troops, an American soldier on the guard tower, and the English-German sign electrified fence – elektrischer Zaun. But we also see that the interned SSmen don’t work too hard, and hear that they are allowed to receive packages, and that their food isn’t worse than the food for the Jews in the nearby camp, in the former SS barracks. There was a small crematorium in the camp, and during a period of high mortality it couldn’t keep up with the burning of all of the dead bodies, and so there was a mass grave of several thousand murdered people next to it. There was apparently a gas chamber in the camp, but we never found out if it was ever used.

The so-called Schonungsblocks were a special sort of hell. The sick lay there naked on the bare ground, what little food they were to get was stolen by block leaders, and therefore being sent to the Schonungsblock was like a death sentence.

Besides the former prisoners, 400 Poles, about 200 of which are Jews, are housed in the nearby camp (the former SS barracks). Their living conditions are not satisfactory. Their accommodations are adequate, but they complain about their small food rations and that nobody cares about their clothes. They are therefore forced to procure necessities by trading. This angers the Austrian and American authorities, which makes their situation worse, and that only increases

their poverty, and thus they have to trade.

They also complain about not getting enough help from Jewish institutions, and have stated that they have even been robbed and cheated by them.

They live alongside the Aryan Poles in the camp in a tense atmosphere. What we enjoyed most in the camp was the practically exemplary solidarity and brotherly mutual help between Jewish men and women.

A trip trough Austria reveals that this country was full of concentration camps, and there is barely a town without a monstrous double barbed wire fence nearby. The situation of the former prisoners in this country is worse than in Germany because the Austrians, as citizens of a free country, have refused to take responsibility for Nazi crimes and so the elevated position of the prisoners in Germany is not the same here. In the Russian sector there is an obvious tendency to repatriate as fast as possible, even people who don’t want to return to their home country.

Some of the information about the concentration camp in Ebensee was provided to us by the former inmates of this camp Bodenstein Moses, born in 1918 in Koszici near Krakow, Siegfried Benjamin, born in 1908 in Jaslo, and Dr. Bester Oskar, born in 1915 in Vienna, and all of those currently in D. P. Camp 3, Ebensee.

The local branch of UNRRA is overseeing the camp, and the D.P. Committee is also in Ebensee, which provided us with photographs and some documentary material.

Dr. Nasch

Dr. Weinberger

Protokol č. 60

Zpráva o koncentračním táboře Ebensee

Bad Ischl, 23. X. 1945

Za Dokumentační akci přijal: Scheck

Za archiv: Tresssler

Praha, 29. I. 1946

Bad Ischl, dne 23. 10. 1945.

Dokumentační akce

Bad Ischl

Zpráva o koncentračním táboře Ebensee

V nejkrásnější krajině Rakouska, v Solné komoře, leží na jižním konci Traunského jezera průmyslové městečko Ebensee. Několik set metrů od městečka leží na prudkém svahu řada barákových komplexů s typickým vzhledem koncentračního tábora. Tábor byl založen v roce 1942 a určen původně asi pro 2000 osob. Později však byly dopravovány do Ebensee tisíce vězňů z evakuovaných táborů z celého Německa, takže průměrný stav byl kolem 20.000. Tím se stalo, že na pryčně 80 cm široké leželi 4, ba 5 lidí.

Ebensee nebyl Vernichtungslager v tom smyslu, že se tam lidé hromadně popravili nebo zaplynovali, ale byli denně po stovkách ubiti při práci nebo na bloku. I jiné okolnosti spolupůsobily, že život se nedal vydržeti déle než 4 až 6 týdnů. 18.000 přeživších vězňů bylo vesměs jen úplně krátkou dobu tam, anebo měli tam nějaké lepší postavení. Ale i z osvobozených vězňů skonalo ještě asi 1500 následkem různých nemocí a špatného zacházení v táboře. Jsou pohřbeni na důstojně upraveném hřbitově poblíž silnice mezi Ebensee a Bad Ischlem. Jsou tam řady červených dřevěných křížků, které se střídají s dřevěnými židovskými hvězdami.

Pracovalo se skoro výhradně v podzemních štolách. Ve skalách byly vytvořeny chodby, některé přes kilometr dlouhé, které jsou mezi sebou spojeny a tvoří rozsáhlý systém podzemních chodeb a sálů. Vyrábělo a vyrábí se tam syntetický benzin, a měly tam býti umístěny i zbrojní továrny koncernu Hermann-Göring-Werke, k čemuž však už nedošlo pro skončení války. Práce byly vesměs velmi těžká. V závodech pro výrobu syntetického benzinu pracují toho času esesáci, kteří bydlí v bývalém koncentračním táboře.

Je to zajímavá podívaná, vidíme-li tábor střežený americkým vojskem, amerického vojína na strážní věži a anglicko-německý nápis electrified fence – elektrischer Zaun. Viděli jsme ovšem také, že internovaní esesáci se při práci nijak nepředřou, a slyšeli jsme, že smějí dostávat balíčky a že jejich stravování není horší než stravování židů, kteří jsou v blízkém táboře, v bývalých barácích esesáků. V táboře je malé krematorium, které v době velké úmrtnosti nestačilo na spalování všech mrtvol, takže vedle něho je ještě hromadný hrob několika tisíců zabitých. Plynová komora existovala prý v táboře, není však známo, že by byla v provozu.

Peklem pro sebe byly tzv. Schonungsblocky. Nemocní tam leželi nazí na holé zemi, to málo jídlo, co měli dostat, jim bylo ukradeno blokovými, takže dopravení na Schonungsblock se rovnalo rozsudku smrti.

Z bývalých vězňů se nachází v blízkém táboře /bývalých barácích SS/ ještě 400 Poláků, z nich asi 200 židů. Jejich životní podmínky nejsou uspokojivé. Ubytování by ušlo, stěžují si však na malé příděly potravin a na to, že nikdo se nestará o jejich ošacení. Byly a jsou proto nuceni obstarávati si svoje životní potřeby adekvátní činností, t.j. obchodováním. Tím se dostávají stále do konfliktů s rakouskými a americkými úřady, čímž se jejich situace zase horší, což zase zvětšuje

jejich nedostatek a tím pud k obchodování.

Stěžují si dále na nedostatečnou pomoc se strany židovských institucí, ba poukazují dokonce na to, že jsou jimi okrádány a podváděny.

S arijskými Poláky v táboře žijí v napjatém poměru, co se nám v táboře nejvíc líbilo, byla skoro vzorná pospolitost a bratrská vzájemná pomoc mezi židovskými muži a ženami.

Jízda rakouským územím ukazuje, že tato země byla poseta koncentračními tábory, a že sotva jedno místo nemá ve své blízkosti příšeru dvojitých ostnatých drátů. Situace bývalých vězňů v této zemi je oproti Německu horší tím, že Rakušané jako občané svobodného státu odmítají odpovědnost za nacistické zločiny a tím odpadají základy lepšího postavení vězňů dané v Německu. V ruském pásmu nad to je zřetelná tendence provésti repatriaci, a to co nejrychlejší, i těch osob, které se nechtějí vrátit do své vlasti.

Část informací o koncentračním táboře v Ebensee nám poskytli bývalí vězňové tohoto tábora Bodenstein Moses, nar. 1918 v Koszici u Krakova, Siegfried Benjamin, nar. 1908 v Jaslo a Dr. Bester Oskar, nar. 1915 ve Vídni, všichni t. č. D.P. Camp 3, Ebensee.

O tábor se stará místní expositury UNRRA, mimo to je v Ebensee D.P. Committee, které nám dalo k dispozici fotografie a nějaký dokumentační materiál.

Dr. Nasch

Dr. Weinberger