Otto Friedländer, description of living conditions in the Baukommando Zossen (Wulkow camp)

Metadata

Otto Friedländer was deported from the Terezín Ghetto to the Wulkow labor camp (Baukommando Zossen). He describes the harsh living conditions in the camp, the hunger, the illnesses, and the torture of the camp's inmates.

zoom_in
2

Document Text

  1. English
  2. Czech
insert_drive_file
Text from page1

Statement on the Zossen Baukommando

written with Otto Friedländer, born 14. 3. 1925, residing in Prague XIX., Sochařská 13

On 2. 3. 1944, I left Theresienstadt on a transport with 200 men to construct buildings in Wulkow near Trebnitz on the Berlin-Küstrin line, about 50 km from Berlin. For the first three weeks, the camp was led by SS Obersturmbannführer Eichmann, then by SS Obersturmführer Stuschka. Also with us were SS Unterstürmführer Hardenberger, SS Oberscharführers Hanke and Stiastni, Scharführer Proschek, and about 20 Waffen-SS as guards. When we started we had enough food, until about September 1944. The work day for the first 2 months was 12 hours, and then 14 for the entire summer.

Since September 1944 there had been a terrible food shortage in the camp. We were treated fairly at first, but it gradually worsened. Since fall 1944, beatings (sticks, rubber batons with metal ends, etc.) were a daily occurrence. Favorite sports: squats over a board with nails. In the winter, standing barefoot all night only in pants and no shirts in 15 degree below zero weather, standing on ice, and having cold water poured over us. Walking barefoot all day in the snow, collecting glass or nails with our mouths, sitting in a 40 x 60 x 80 cm cage after work.

The excuses they used were limitless. At the end of a freezing and rainy November in 1944, for instance, women, since they had apparently been lazy, had to crawl on their stomachs all over the courtyard and scoop mud with their bare hands, which took about 4 hours.

These so-called punishments are only an example of the rich repertoire of Mr. SS Obersturmführer Stuschka.

The population of the camp peaked in September 1944 with about 260 people. In the fall and winter about 45 people left on penal transports to Oranienburg, Auschwitz, or the Small Fortress. Only 10 people returned.

Housing conditions: in the beginning, although the temperature fell below zero at night, we slept outside in the woods. Then we slept in wooden shacks that leaked when it rained. In the summer, the camp spent about 4 months in a 13 x 30 m sandy hole about 8 m deep. The kitchen, latrine, and well were about 1 m away from one another. When this inhuman living situation began to threaten the health of the population and thus the nearby village, the SS health committee forbid further living in the camp. We then lived in houses, of course unheated during the winter.

The sickroom was the terror of the camp. It was a wooden shed (with a 2 cm hole between two planks) without windows and constantly open doors. In January, when it was very cold, it was about 20 degrees below zero in the sickroom. The patient wouldn’t get anything to eat in the first 3 days (only a watery soup) and then only half a portion. These measures were supposed to stop the spread of diseases.

In Wulkow, offices and apartments were being built for the Reich Security Main Office in a remote location hidden in the woods. After the first building was built, the RSH Amt began working under the leadership of SS Obergruppenführer Müller. The next building was being built and then another, and then several other small buildings (only 3 luxuriously furnished houses) likely for party leaders, because the Führer’s deputy in the party, Bohrmann, visited and toured the construction site three times.

insert_drive_file
Text from page2

After the parachutists landed in Kostrzyn – about January 28th, 1945 – the Aktenbunkers were blown up and the other documents burned. The camp was evacuated on February 2nd, 1945, and we were put on cattle cars about 75 person per car back to Theresienstadt. The journey lasted 8 days with provisions that we were told would suffice for 3 days. (Before this, there hadn’t been any bread in the camp for about a week). The Berlin-Halle-Würzburg-Norimberg-Prague journey was approx. 1,000 km long.

The Schnarchenreuth camp near Hof in Bavaria (from March 13th, 1944 to April 22nd, 1945) had the same guards and same conditions as Baukommando Zossen. During the evacuation, the Baukommando Hof returned on foot in 8 days via Krušné Hory-Karlovy Vary-Chomutov (280 km) to Theresienstadt.

Prague, on August 10th, 1945

Otto Friedländer

Statement accepted by:

Marta Kratková

Signature of witnesses:

Robert Weinberger

Alice Ehrmannová

Documentation Campaign: Zeev Scheck

On behalf of the archive: Alex. Schmiedt 11. VIII. 1945

insert_drive_file
Text from page1

Protokol o Baukommando Zossen

sepsaný s Otou Friedländrem, nar. 14. 3. 1925, bytem Praha XIX., Sochařská 13

Dne 2. 3. 1944 odešel z Terezína transport o 2 00 mužích na stavbu baráků do Wulkow u Trebnitz na trati Berlin-Küstrin, místo asi 50 km vzdálené od Berlína. První tři neděle byl tábor pod vedením SS Obersturmbannführera Eichmanna, pak pod vedením SS Obersturmführerem Stuschkou. Dále tam byli SS Unterstürmführer Hardenberger, SS Oberscharführeři Hanke a Stiastni a Scharführer Proschek. Dále asi 20 Waffen-SS jako dozorci. První dobou byl dostatek jídla, asi do září 1944. Pracovní doba po dobu prvních 2 měsíců byla 12 hodin, pak po celé léto 14 hodin.

Od září 1944 byl v táboře velký nedostatek potravin. Zacházení bylo ze začátku ucházející, postupně se však zhoršovalo. Od podzimu 1944 bylo na denní pořádku bití /klacky, gumovými obušky s železnými konci atd./ Oblíbený sport: dřepy nad prknem probitým hřebíky. V zimě stání bosi a jen v kalhotách bez košil po celé noci, při 15 stupních pod nulou, stání na ledě a polévání studenou vodou. Po celý den chození bos ve sněhu, sbírání skla nebo hřebíků ústy, sezení po práci v kleci rozměru 40 x 60 x 80 cm.

O záminky, které bývaly předstírány, nebyla nikdy nouze. Tak musely na příklad ženy, jelikož prý byly líné, koncem mrazivého a deštivého měsíce listopadu 1944 lézt po břiše po zemi a shrabovat rukama bláto po celém dvoře, což trvalo asi 4 hodiny.

Tyto t.zv. tresty jsou jen ukázka z bohatého repertoáru pana SS Obersturmführera Stuschky.

Nejvyšší stav v táboře byl v září 1944, a to asi 260 lidí. Během podzimu a zimy odešlo asi 45 lidí jako trestné transporty do Oranienburgu, Osvěčíma nebo Malou pevnost. Z těchto lidí se jen asi 10 vrátilo.

Ubytovací poměry: Ze začátku, ačkoli bylo v noci pod nulou, se spalo v lese venku. Pak se spalo v dřevěných boudách, do kterých pršelo. V létě byl tábor asi 4 měsíce v pískové jámě, která byla asi 8 m hluboká a rozměru asi 13 x 30m. Kuchyně, latrína a studně byly od sebe vzdálené asi 1 m. Když toto nelidské bydlení začalo ohrožovat zdraví osazenstva a tím i blízké vesnice, zakázala zdravotní komise SS tábor obývat. Bydlelo se pak v barácích, v zimě samozřejmě netopených.

Postrachem tábora byla marodka. Byla to dřevěná bouda /mezi prkny 2 cm díry/ bez oken, dveře stále otevřeny. V lednu, kdy byly velké zimy, bylo na marodce asi 20 stupňů pod nulou. Pacient nedostával první 3 dni jíst /jen vodovou polévku/ a pak jen půl menáže. Tímto opatřením mělo býti zabráněno nemocem.

Ve Wulkowě se stavěly pro Reichssicherheizshauptamt kanceláře a byty na místě úplně odlehlém, schovaném v lese. Po dostavení první Baustelle začal RSH Amt úřadovat pod vedením SS Obergruppenführerem Müllera. Stavěla se pak druhá Baustelle a poté ještě další malá Baustelle /jen 3 baráky a přepychově zařízené/ asi pro vedení strany, protože stavbu třikrát navštívil a prohlížel zástupce Führera ve straně Bohrmann.

insert_drive_file
Text from page2

Po přistání parašutistů u Küstrina – asi 28. ledna 1945 – byly vyhozeny Aktenbunkry do povětří a ostatní akta spálena. Tábor byl evakuován 2. února 1945 v dobytčích vozech asi po 75 osobách do Terezína. Cesta trvala 8 dní s proviantem, o kterém bylo řečeno, že musí stačit na 3 dni /před tím již nebyl v táboře asi týden žádný chleba/. Cesta asi 1000 km přes Berlin-Halle-Würzburg-Norimberg-Praha.

Tábor Schnarchenreuth u Hofu v Bavorsku /od 13. března 1944 do 22. dubna 1945/ byl veden pod stejným dozorem a za stejných podmínek jako Baukommando Zossen. Při evakuaci se Baukommando Hof vrátilo pěšky za 8 dní přes Krušné Hory-Karlovy Vary-Chomutov /280 km/ do Terezína.

Praha, dne 10. srpna 1945

Otto Friedländer

Protokol přijala:

Marta Kratková

Podpis svědků:

Robert Weinberger

Alice Ehrmannová

Dokumentační akce: Zeev Scheck

Za archiv: Alex. Schmiedt 11. VIII. 1945

References

  • Updated 10 months ago
The Czech lands (Bohemia, Moravia and Czech Silesia) were part of the Habsburg monarchy until the First World War, and of the Czechoslovak Republic between 1918 and 1938. Following the Munich Agreement in September 1938, the territories along the German and Austrian frontier were annexed by Germany (and a small part of Silesia by Poland). Most of these areas were reorganized as the Reichsgau Sudetenland, while areas in the West and South were attached to neighboring German Gaue. After these terr...
The archive records from the Terezín ghetto (24 November 1941 – 8 May 1945, and from the period after the liberation) are preserved only in fragments. Only a portion of the documents in the collection are connected with the official activities of the Terezín Council of Elders and with the various departments and sections of its self-government. The first group of documents comprise a relatively diverse range of maps, plans and drawings of the ghetto, the surrounding area, the housing blocks a...